Značně podrobný životopis sv. Martina nám zanechal jeho současník a spisovatel Sulpicius Severus (363 – 425) z Aquitanie, který jeho jméno vykládá jako „odvážný“ a „smělý“.

Pretorian Martin

Již v prvním roce Martinova života se jeho rodina přestěhovala do Pavie v severní Itálii. Zde, po základní škole, již v patnácti letech (o dva roky dříve, než bylo zvykem) jej otec přiměl k následování ve vojenské kariéře. Martin se stal zdatným Pretoriánem (elitní císařské legie)

Martin se stal křesťanem

V Pavii se Martin seznámil s křesťanstvím a rozhodl se pro křest. Stačil se zde mezi katechumeny pouze zapsat, protože ho jako mladého vojáka přeložili do Amiens v severní Galii (dnešní Francii). V té době prožil příhodu, která ho učinila mnohem slavnějším než jeho hrdinské skutky.

Příběh, který Martina nejvíce proslavil

Vypráví se, že za velmi nepříznivého počasí, když byl kontrolovat vojenské hlídky, se u městské brány setkal s polonahým žebrákem, který prosil o almužnu. Martin neměl sebou peníze, ale celým srdcem cítil s tímto chuďasem, třesoucím se zimou. Nerozpakoval se a mečem rozpůlil svůj vojenský plášť, aby ubožáka ochránil před následky prochlazení. Následující noci se mu ve snu zjevil Kristus zahalený polovinou jeho pláště a zaslechl jeho slova: „Martin, ještě jako katechumen, mne zakryl tímto pláštěm.“

Svatý křest přijal o velikonocích v r. 339. Ač v srdci měl touhu po zasvěceném životě, pro důstojnické povinnosti a odpovědnost setrval u císařské armády ještě 15 let.

Jako velitel byl přátelský a se svým sluhou jednal bratrsky. Zval ho ke stolu a když byl zmožen únavou, tak mu Martin dokonce sám posloužil. O odchod z armády požádal v březnu 354, kdy odmítl tzv. donativum – peněžitý dar od císaře, který byl dáván vojákům před bojem. Toto odmítnutí bylo zprvu pokládáno za zbabělost. 

Martin se však nabídl a jel proti germánským nepřátelům z Alemania před vojskem a místo zbraně si vzal kříž. Proti němu pak vyrazilo germánské poselstvo, žádající o mír. To bylo křesťany považováno za zázrak a Martinovi umožnilo odchod z vojska.

Odešel do Poitiers, kde mu biskup Hilarius (pam. 13. 1.) chtěl udělit jáhenské svěcení, které zprvu odmítl, protože se věřícím nelíbil přechod od armády k duchovní službě. Hilárius jej tehdy ustanovil exorcistou a snažil se o jeho teologické vzdělávání.

V mimořádném snu měl Martin další zážitek, týkající se rodičů, přebývajících opět v Panonii. Považoval to za pokyn, aby je navštívil a pokusil se je obrátit ke katolické víře. Podařilo se mu to jen u matky. Zároveň se v Panonii dostal do sporu s ariánskými bludaři, kteří byli pod ochranou císaře a proto měli odvahu tvrdě postupovat proti katolickému obhájci.

Martin poustevníkem

V té době byl biskup Hilarius poslán do vyhnanství v Elinasien ve Frygii, protože Konstans svévolně vyměňoval katolické biskupy za ariánské. Martin se to dozvěděl asi při příchodu do Milána a chtěl u tohoto města vést poustevnický život, ale ariánským biskupem Auxenciem byl vyhnán. Odešel na severozápad Itálie do Ligurie a poustevnický život vedl ještě s jedním knězem u Albenga na ostrově Gallinara do začátku roku 360, kdy se dozvěděl o návratu biskupa Hilaria.

Setkal se s ním opět v Poitiers a byl od něj vysvěcen na jáhna a po určité době přijal kněžské svěcení. S biskupovým souhlasem žil poblíž města opět poustevnickým životem a hlásal evangelium venkovanům.

S biskupovou pomocí také založil mnišské komunity v Ligugé a v Marmoutier. Tehdy se začaly také šířit pověsti o jeho divech.

V roce 371 zemřel biskup Libor v Tours, 100 km severně od Poitiers. V zájmu věřících sem byl Martin údajně vylákán a manifestačně zvolen biskupem. Některé legendy hovoří o tom, že se Martin pokusil před zvolením schovat mezi husy, ale jejich hlasitým kejháním byl prozrazen. Proto se husa dostala mezi jeho atributy i do tradičních svatomartinských pokrmů.

Martin biskupem

Martin nakonec volbu přijal a údajně 4. 7. 371 byl vysvěcen za biskupa Tours. Z tohoto města se vydával na misijní cesty po Francii a snažil se o apoštolské působení mezi venkovským obyvatelstvem. Nápomocný mu byl klášter v Marmoutier, kde se opisovala křesťanská literatura a ve škole askeze vyrůstali noví duchovní.

Martin každého roku navštívil všechny farnosti biskupství, cestujíce nejprostším způsobem – pěšky, na oslu nebo v loďce. Zakládal malé venkovské kláštery a zasloužil se o obrácení galského venkova. Mnozí životopisci připomínají četné zázraky, které souvisely s úkony víry a projevy jeho oddané lásky ve službě postiženým lidem.

Zasazoval se za nespravedlivě a tvrdě vězněné a v zájmu křesťanské lidskosti se neváhal obracet i na císaře, aby zabránil rozsudku smrti. Je vzpomínáno jak se zastával Prisciliána, odsouzeného jako bludaře, který byl na nátlak španělského biskupa Ithacia popraven a jak se Martin opakovaně zasazoval u císaře Maxima za další odsouzené k smrti. Na jejich záchranu a aby zabránil masakrům ve Španělsku, uzavřel církevní společenství s Ithaciem, které bylo císařovou podmínkou, ačkoliv považoval počínání Ithacia za odsouzeníhodné a namířené proti asketickým mnichům.

Dožil se 80 let a zemřel při pastorační návštěvě v Candes 8. listopadu 397. Po řece Loire bylo jeho tělo přepraveno do Tours a 11. listopadu, za mimořádně velké účasti lidu, uloženo jak si přál do prostého hrobu mezi věřícími. V čele pohřebního průvodu šlo údajně na dva tisíce mnichů a zasvěcených panen.

Nad jeho hrobem, který se stal cílem mnoha poutníků, byla postavena velká bazilika. Za Francouzské revoluce byla zničena, ale úcta k němu se nepřestala šířit. Ve Francii mu prý bylo zasvěceno přes 3600 kostelů a klášterů. Další v Itálii, Německu, Rakousku a v Uhersku. V hlavním městě Slovenska je mu zasvěcen nejvýznamnější dóm. Jeho jméno nesou některá města i ostrov v Karibiku.

Kéž si jeho myšlenku : „Komu se v životě dobře daří, neměl by zapomínat na ty, kteří žijí v nouzi“ (Antologia, p. 637), osvojí všichni, kteří nouzi netrpí.

Patron: Francie; vojáků, jezdců, kovářů, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, chudáků, vězňů, pastýřů, vinařů, abstinentů

Atributy: voják na koni, meč, plášť, žebrák, husa, biskupská mitra, berla, kniha

Zdroj: http://catholica.cz/?id=4828

The post Kdo to byl sv. Martin? appeared first on Restaurace U Benáků.

Sv. Martin nejezdil na bílém koni. Žil poustevnickým životem a stravoval se prostě. Jak tedy vznikla tato tradice?

Pro naše předky byl tento svátek posledním významným svátkem před adventem. Obdobím kdy se věřící půstem nebo střídmou stravou připravovali na vánoční svátky.

Bílí kůň se na obrazy sv. Martina pravděpodobně dostal jako symbol čistoty v soucitu. Není divu, že si jej naši předkové následně spojili také s příchodem zimy.

Husí hody

Původ spojitosti tradice husí pečínky se sv. Martinem můžeme najít ve dvou legendách. Ta první říká, že husy svatého Martina při bohoslužbě tolik rušily, že nyní každý rok pykají na svatomartinském pekáči.

Druhá legenda praví, že se svatý Martin předtím, než byl zvolen biskupem, ukrýval v husníku, ale husy ho svým kdákáním prozradily, takže se nakonec Martin biskupem stát musel.

Ať už to bylo jakkoliv, pečená husa patřila k nejhlavnějším pokrmům tohoto svátku. V rozdělování masa na statcích dříve vládla přísná pravidla. Nejnižší sluha dostával křídlo, aby prý při práci lítal, vyšší sluha dostal stehno a zbytek pečínky si nechal hospodář. Kůže s husích nohou se dávala do střevíců pod nohy, aby se nepotily nebo mezi prsty, aby se netvořila kuří oka. (zdroj: české tradice)

Martinské rohlíky

Na svatého Martina se dodnes v různých regionech pečou tradiční martinské rohlíky. Jde o sladké pečivo zapletené do copu, sypané mákem nebo plněné povidly. Dříve s nimi dívky obdarovávaly své hochy anebo se darovaly odcházejícím čeledínům a děvečkám. Na den sv. Martina totiž vycházel konec služby, která se buď na další období prodlužovala nebo se vyplácela mzda.

Svatomartinské víno

K husím hodům patří neodmyslitelně i víno. První lahve mladého Svatomartinského vína se začnou otevírat tradičně 11.11. v 11 hodin a 11 minut. Letošní Svatomartinská vína budou podle všeho vynikající. Díky příznivému počasí se očekává kvalita, která se objevuje jednou za čtvrt století. Naposledy byla srovnatelná kvalita s tou letošní v roce 1992.

Dá se očekávat slabší obsah kyseliny a vyšší procento zbytkového cukru, jelikož odrůdy, které se používají na výrobu Svatomartinských vín (Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Portugalské modré, případně Svatovavřinecké) dosáhly vysokého stupně cukernatosti, odpovídající úrovně přívlastkových vín.

Sněhová nadílka

Naši předkové v dřívějších dobách věnovali počasí velkou pozornost. To, jaké bude počasí mělo podstatný vliv na úrodu a tudíž i na jejich život. Po čase vypozorovali různé skutečnosti, díky kterým se dalo předpokládat jaké rozmary si počasí vymyslí.

Přiřadili tak k různým datům lehce zapamatovatelné říkanky (pranostiky). Pranostiky se nedají vnímat jenom jako holé fráze, na mnoho z nich se můžeme spolehnout i v dnešní době. Právě na den, kdy se slaví svátek svatého Martina, nejčastěji přišly první sněhové vločky.

Co myslíte, přijede letos Martin na bílém koni? Zatím to zdaleka tak nevypadá, nicméně se necháme překvapit.

Zdroj: [http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Zivotni-styl-v-CR/Tradice/Svaty-Martin-a-tradice]

The post Proč na sv. Martina pečeme husu? appeared first on Restaurace U Benáků.

Jak se z malého obchůdku s nápoji stala příjemná rodinná restaurace? Vážení zákazníci, přátelé a kamarádi, Je to již víc než 20 let co jsme na přání zákazníků, přátel a obyvatel Mníšku začali budovat z bývalého občerstvení se zahrádkou a obchodu s nápoji restauraci U Benáků.

Vděčnost, láska a pokora

Nebylo to jednoduché z neudržovaného starého domečku vybudovat tuto restauraci. Vděčnost, láska a pokora k tetě ,která mne vychovala jsme vybudovali podnik ze kterého by měla určitě radost.

Ano, zažili jsme zde s našimi zákazníky spoustu krásných a nezapomenutelných zážitků. Některé z těchto okamžiků máme zachycené v kronice, která připomíná dny, týdny a roky strávené společně s hosty, personálem a kamarády v radostných a šťastných chvílích.

Původně jsme prostory pronajímali

Možná si vzpomenete, že na tomto místě byli nájemci s jiným podnikáním. Příliš jim to nešlo, a tak jsme se v dobrém rozloučili. Přišla otázka co s prostorem?

První byly nápoje

Prvním realizovaným nápadem byl obchod NÁPOJE. Trochu jsme upravili interier, navezli první zásoby. Tehdy se o vás začal starat náš syn Jiří, který se postupně učil obchodu.

Nápad se osvědčil. Ocenili jste ho velkým zájmem a otázkami, proč neuděláme restauraci. Nemám ráda dluhy, proto chvíli trvalo, než jsme realizovali další nápady, které jste inspirovali.

Od malého baru k zahradní restauraci U Benáků

Když nám to peníze dovolili udělali jsme malý bar. Byly to jen 3 stolky a barový pult. I to jste přivítali se zájmem. A tak jsme v létě vytvořili na dvoře zahradní restauraci, která nás i vás nadchla.

V této rubrice budu společně s vámi vzpomínat nad kronikami Restaurace U Benáků. Můžete se těšit na další řádky.

Nyní si můžete stáhnout polední menu na celý týden, abyste věděli na čem si můžete u nás pochutnat v nejbližších dnech.

Komentáře

The post Jak to začalo? appeared first on Restaurace U Benáků.